Problematika přivtělených duší

Mluvíme zde o duších (či bytostech z jiné dimenze, zjednodušeně používáme zažitý pojem duše), které mnozí vnímají mezi námi, nemusí být přímo „přivtělené“, každopádně nějak komunikují s naším systémem, něco po nás mnohdy chtějí, či registrujeme jejich přítomnost a není to pro nás komfortní. Tyto duše většinou nemají již své fyzické tělo, případně ho nikdy neměly. Jejich možnou přítomnost ve hmotném světě potvrzuje křesťanská tradice i tradiční lidové léčitelské praktiky, nevyjímaje magické rituály různých kultur (nyní nehodnotíme zda „černé či bílé“). Z naší vlastní zkušenosti víme, že ne všechny tyto duše byly někdy lidmi, vesmír a mnohodimenzionální podstata bytí je velmi ŽIVÝ prostor! Zkušený auditor ví, jak komunikovat a případně jak nasměrovat různé bytosti směrem, který je žádoucí. Mnozí netuší, že tato záležitost je vlastně docela přirozená, není třeba kolem dělat fluidum tajemna. Je škoda, že prozatím neexistuje uspokojivá měřitelná exaktní metoda, která by jejich přítomnost přímo dokázala, aby i zarytí materialisté měli jasno a opadla jejich skepse. Ti, kteří „vidí a cítí“, vědí, nicméně někteří „vidí a cítí“ pouze částečně a pak vznikají strachy, neumí si své vjemy zařadit, mnohdy stydí se za svou „nenormalitu“, potřebují s tímto tématem pomoci, takoví se pak na nás obracejí.

rainbow-646048_640Profesor Andrej Dragomirecký se tomuto tématu věnoval mnohá léta a nás, účastníky jeho kurzů vyškolil, abychom uměli v této oblasti působit a pracovat, a nasměrovali „přivtělené“ duše žádoucím směrem.

Duše (Duch), který zde zůstává je často aberovaný (zjednodušeně „má problém“), uvíznutý v emocích, nezkušený, zablokovaný, „zaseklý“, často potřebuje pomoci, aby postoupil na své cestě dál a nepřiživoval se dále z energie toho, u kterého je „přivtělen“ (obydlil jeho systém jemných těl či prostor, kde dotyčná osoba pobývá). To se týká i zemřelých příbuzných, kteří nás milovali a po určitou dobu po smrti nás mohou doprovázet a chránit, nicméně přijde čas, kdy i oni potřebují postoupit dál, být námi „propuštěni“, aby měli kontakt s vyššími dimenzemi. Neboť i oni jsou pak vnímáni naším systémem jako něco, co sice chrání a radí, ale zároveň energii ubírá, případně ovlivňuje naše svobodné rozhodování.

Duše zde zůstávají z mnoha různých důvodů. Mnohdy si neuvědomují, že tělo už nemají. Zůstávají zde, protože chtějí pomáhat, lpí na majetku či své závislosti, drží je zde silná emoce či mají pocit, že něco nestihly udělat, nebo někomu něco ještě sdělit, jsou dezorientované po traumatické smrti apod.

Duše se často vyskytují či objevují tam, kde zemřela jejich těla, mnoho jich je přidruženo k lidem pod vlivem omamných návykových látek a u těch, kteří mají „pootevřená vrátka“, nemají dobře zacelená jemnohmotná těla, či mají s danou duší nějakou „karmickou zápletku“. Je to vlastně častější než tušíme, ne vždy tento vliv živí zaznamenají.

Co se s takovými dušemi v minulosti dělalo? Vyháněly se (v křesťanské katolické tradici exorcismus), v podstatě nikdo s nimi neuchopil práci „terapeuticky“. „Moderní exorcismus“ zajistily elektrošoky na psychiatrických odděleních (např. u pacientů, kteří slyší hlasy). Přivtělená duše při tomto elektrošoku sice odejde, ale není řádně odvedena a „odblokována“, tak se většinou po čase navrátí či přestěhuje k někomu jinému. Problémem mnoha schizofreniků je zřejmě právě problém přivtělených duší. Když už nepomohou elektrošoky, jsou pacienti utlumeni léky, aby hlasy již neslyšeli. I šamanské rituály probíhají vesměs způsobem odehnání přivtělené duše, nikdo ji dál neřeší.

Přitom tuto problematiku lze uchopit i jinak. Technika A. Dragomireckého se nazývá „laskavý exorcismus“. Na duše není pohlíženo, jako na „zlé“ a v první řadě škodící, ale jako na duše, které jsou stejné, jako my, pouze nemají teď své fyzické tělo (připouštíme, že někteří jsou jako lidé, „hodní“ jiní „zlí“, je to však relativní, ti „zlí“ mají jen větší problém). Jsou na určitém vývojovém žebříčku, některé jsou již znalé, jiné méně. Mohou mít spoustu problémů a ty jim zabraňují odejít. Duše při této technice odvádění nevyháníme, ale naopak se jim snažíme pomoci, komunikujeme s nimi, pomůžeme jim rozšířit jejich pole vědomí a pak je odvedeme a nasměrujeme žádoucím směrem pro jejich další vývoj a případnou možnost další inkarnace. Práce to není vždy lehká a je nutno, aby zadavatel (klient), danou duši opravdu chtěl pustit, aby vše proběhlo efektivně a se závěrečnou ÚLEVOU pro všechny zúčastněné. Vždy zde pracujeme s pomocníky z vyšších dimenzí, můžeme je nazvat anděly, ale občas pomáhají i jiní. Důležité je nasměrování odváděné duše na Světlo a vyšší energie, aby zde byl omezen vliv „záškodníků“ z dimenzí o mnoho nižších, kteří se nám při práci mnohdy přijdou ukázat a vydávají se za pomocníky ze Světla, byť jimi nejsou.

clouds-808748_640