Co je regresní hlubinná terapie

forest-868715_1920

Regresní hlubinná terapie (někdy též nazývána hlubinná abreaktivní psychoterapie- „HAP“) je alternativní metoda, která pracuje s traumatickými událostmi a nezpracovanými zátěžemi z minulosti našeho života (např. porod), případně našich životů předchozích, jež jsme prožili v jiných tělech. Tyto zátěže následně mají přesah do současnosti a způsobují nám rozličné problémy. Metoda „HAP“ umožňuje též komunikaci z výraznými vlivy, které pro zjednodušení nazýváme „přivtělené duše“, problematika je složitější, nicméně při abreakci často dochází k přímé komunikaci, tak aby byla podpořena klientova autonomie a nikdo nenarušoval jeho svobodnou vůli, případně my v pozici klienta toto respektovali u druhých. Není tedy výjimkou, že problém klienta je podpořen a zvýrazněn „vnějším“ byť silně zvnitřněným zakořeněným vlivem, který tato metoda je schopna obsáhnout. Je poměrně běžné, že tyto „vlivy“ u sebe nevědomě sami držíme, máme s nimi nevědomé kontrakty, nedořešené karmické vazby, může jít i o zátěže z rodů, které v úctě a lásce nevědomě přejímáme na sebe, čímž ovšem způsobujeme nerovnováhu ve své psychice i zdraví.

Víra v minulé životy není podmínkou, nemá to v podstatě na terapii vliv. Pouze lidé, kteří nepřipouští tuto možnost, mohou být dočasně zaskočení obsáhlostí vlastních vjemů a informací, které budou schopni během sezení přijímat, kdy časovost nezapadá vždy do rámce tohoto současného života. Někdy se terapie pohybuje právě pouze v tomto rámci, nezasahuje do tzv. minulých životů. Pracuje se s příčinou nějakého klientova problému a dle toho zde funguje i časové zařazení. Vznikl-li problém v dětství, má zde příčinu, zastaví se klient v tomto čase, není třeba jít zpět. Z praxe je ale empiricky dokázáno, že mnoho příčin našich problémů kotví v hlubší minulosti, než kdo tušíme.

V terapii tedy hledáme prvotní příčinu traumatu či nějaké bolestné události, která má až do současné doby vliv na zdraví a pohodu klienta. V přeneseném významu, je to něco jako bezpečně odjistit časovanou bombu, která může napáchat menší či větší škody.

Tato terapie pracuje s názvy: tělo, psychika a duch. Člověk je pak spojení těchto tří částí, duch je zde naším skutečným Já. Duch je pojmenován jako živá nehmotná entita, která má vůli, může se projevovat, dokáže usuzovat, vnímat a pamatovat si.

Terapeut je zde přesněji nazýván „AUDITOREM“, od slova „poslouchat“. Terapeutická sezení nazýváme „AUDITEM“. V ideálním případě má auditor za sebou několik odborných výcviků a mnoho času, kdy zpracovával svá osobní „bolavá“ místa, neboť jinak nelze mít profesionální odstup, zkušenost a dostatečnou citlivost vůči tématům klientů.

Pracujeme jako auditoři s tím, že všichni máme v podstatě všechno někde „nahráno“. Existuje nějaká naše složka, jakýsi procesor, který je trvale po dobu naší individuální existence „zapnutý“. Je jedno, zda jsme při vědomí, v bezvědomí, mezi životy, v bříšku maminky, v jiných tělech, na jiných planetách, v jiných dimenzích. Je nám dáno rozpoznat „sám sebe“ v různých formách bytí a existencí.

Klient přichází s problémem, z něho vytvoříme „ZAKÁZKU“ – téma, kam bude společné sezení směřovat (např. trpím migrénami, trpím nadváhou, mám strach z hadů, nemohu si najít partnera atd.) Po této linii se následně vydáme a hledáme prvotní příčinu potíží. Klient si během auditu „vybavuje“, což znamená, že používá „uložená data“ z oblasti podvědomí.

Staré a nezpracované události, jež mají negativní dopad na naše zdraví a pohodu i v současnosti, nazýváme odborně ENGRAMY. Jsou to vlastně vzpomínky naplněné nějakou bolestí, události, při nichž bylo nějakým způsobem ohroženo přežití, případně byla silně narušena naše komfortní zóna a systém ji vyhodnotil jako kritickou. Kořeny a příčiny těchto engramů lze obvykle během auditu najít a odblokovat tak, aby nám již nebyly špatnými pány, nýbrž užitečnými sluhy, tomu říkáme „ABREAKCE“. Přichází úleva a pochopení, odeznění potíží, případně přijetí nějaké situace. Traumata jsou pak jen stopami minulosti a slouží jako poučení, které jsme nasbírali během našich cest životy. Již nás nemusí strašit, oslabovat a obtěžovat, jsou uloženy do kartotéky našich vzpomínek, do „správné přihrádky“. Auditorskou práci je třeba udělat dobře a poctivě, jinak nelze zaručit trvalý přesah pozitivního účinku.

Zkráceně jde v základu o toto: něco se stalo – bolelo to, bylo ohroženo naše přežití – náš systém vnímání se smrsknul a přepnul na režim „přežít“ – tím vznikla zapouzdřená informace bolesti (engram) – náš systém neumí číst a zařadit tyto výrazně bolavé vzpomínky vždy jako minulé – informace buď vyvane, nebo je zakonzervována a může být oživena – oživená nám může působit problémy, které neumíme vysvětlit a vyřešit – regresní hlubinná psychoterapie umožní původní informaci o bolesti najít a jejím cíleným a bezpečným znovuprožitím do ní doplnit další „komentáře“ našeho vědomí – tak je pak naším systémem správně rozpoznána a zařazena do sekce „minulost“ – je doslova odreagována, je z ní uvolněno napětí, již nám není překážkou.

Podrobnější pojetí pro náročnější čtenáře