Tři zákony systému

ball-407081_640„Ten první zákon o přirozeném plynutí energie v systému je zákon o SOUNÁLEŽITOSTI. A ten říká, že každý člen systému má stejné právo na příslušnost k sytému, stejné jako každý jiný člen. Všichni zalhávaní členové, zapomenutí členové, včetně těch, kteří už zemřeli, ano, zapomenutí nebo znevýhodnění členové se vrací jakoby oklikou do systému tak, že některý z potomků je odsouzen nést jejich roli. Takže já bych možná, teď mě tak napadá příklad, který se týká lidského těla. My třeba víme, že ledviny jsou párový orgán, a když jedna ledvina začne v tom systému selhávat, tak ta druhá ledvina se snaží přebrat roli té první ledviny a dotuje její činnost. Když začne selhávat i ta druhá ledvina, tak začne dotovat tu činnost srdce a zvýší se třeba krevní tlak a podobně, já nejsem lékař. Nicméně, vidíme, že v tom systému prostě pokud něco odejde, tak jiný orgán se snaží nahradit tu činnost. To znamená, podobně to potom vlastně… podobně se chovají i ti potomci, kteří přebírají roli toho vytěsněného, můžou se zamotat do té jeho role a dokonce do jeho cílů a privilegií. Takže nesou osud, který není jejich. Takže to je zákon o sounáležitosti. Všechno, co vytěsníme ze systému, se nám oklikou vrací zpět v jiné formě. Já jsem třeba říkala, že strýček alkoholik, že jsme se za něj styděli, no tak náš potomek třeba začne fetovat. Tak, aby připomínal tu závislost toho strýčka, protože jsme se za něj styděli a protože jsme ho nepřijali jako právoplatného člena systému. Takže to je jeden zákon.

Ten druhý zákon je o VYVÁŽENÉM DÁVÁNÍ A BRANÍ. Já už jsem tady zmínila, že rodiče dávají život a děti ho přijímají. Jenže děti nemají možnost – mají pocit dluhu za tak velký dar, jako je život – a ony nemají možnost ten život vrátit těm rodičům, není tam ta rovnováha, tak proto mají tu tendenci dávat ten život dál. Takhle se vlastně posílá život dál. Ale třeba mezi partnery, tam je to rovnocenné, a když od partnera dostanete něco hezkého, třeba vám věnuje nějakou pozornost nebo podobně, tak my jsme rádi, že dostáváme pozornost, ale za čas v nás naroste takový jakoby pocit dluhu, a tak máme tendenci vrátit tomu partnerovi také něco pěkného. A uvědomělý partner, který chce, aby ta láska rostla, tak vrátí něco pěkného, třeba pozornost jiným směrem nebo podobně, a vrátí o trošičku víc, a protože ten partner dostal o trošku víc, než dal, tak zase naroste pocit dluhu. A je to jako ping-pong, ale musíte přidávat vždycky. A takhle, tímhle způsobem roste láska. Je ale potom méně příjemné, že tenhle zákon o rovnováze v braní a dávání funguje i v těch špatných věcech. Například máte konflikt v práci, šéf vám vyhubuje a vy se neozvete, nevrátíte to zpátky, ale přijdete domů a nemáte dobrou náladu a možná, že si ten hněv vylijete na děti nebo na partnera. A poslala jste takzvaně, to, co jste dostala, jste poslala dál. Takže i v tomhle musíme být hodně opatrní a musíme zase nějakým zralým uvědomělým způsobem s tímhle zacházet, abychom věděli, že když obdržíme, že stejně budeme mít tendenci, i když se nám nechce to dávat dál, budeme mít tendenci to vrátit. Že je dobré, aby si ten člověk nad tím udělal nadhled a měl to pod kontrolou tyhle věci.

Další zákon je zákon O HIERARCHII, který nám říká, že všichni, kteří přišli do systému dřív, mají přednost. To znamená, ten, kdo tady byl dřív, byli rodiče, ne my děti, ano? Takže ti rodiče mají přednost, ti jsou tak zvaně větší a ti dávají. Kdežto děti, ty přišly později, tak jsou menší a ty berou.“

 (Zdeňka Tužková, z rozhovoru- Večer s Reginou, 19.5.2011)